90 let skautingu v Kralupech

Aneta

Aneta je rádkyní družiny Sov. Poslední dobou si všimla, že mezi některými děvčaty začíná růst napětí. Hlavně kvůli Kláře – nové skautce, která je tichá, trochu nemotorná a je pro ni těžké zapadnout do kolektivu. Některé holky si z ní začaly dělat legraci. Zpočátku to byly jen vtípky, ale brzy se to zvrhlo ve skutečné posmívání za zády.

Jednou na výpravě slyšela Aneta, jak dvě holky napodobují Klářinu chůzi a smíchy se popadají za břicho. Měla chuť je hned okřiknout, ale něco ji zastavilo. Místo toho si večer všechny svolala a řekla jim krátký příběh o tom, jak slova někdy bolí víc než říznutí nožem. Pak se jich zeptala, jestli někdy zažily, že je někdo ztrapnil kvůli něčemu, co nedokázaly změnit. Bylo chvíli ticho.

Pak jedna z nich řekla: „Jo. A bylo to hrozný.“

A druhá se přidala: „Možná jsme to s Klárou fakt přehnaly.“

Družina se rozhodla, že se k sobě budou chovat víc fér – ne jen před ostatními, ale i za zády. Klára si toho brzy všimla. Sice nikdo nepřišel se slzami omluvy, ale přestaly poznámky, a hlavně – začala dostávat víc šancí zapojit se, být slyšet a být přijata.

Tomáš

Na víkendové výpravě se vlčata vypravila na výšlap do chráněné krajinné oblasti. Jednoho večera si šestka povídala u ohně, když si jeden z kluků, Tomáš, všiml u cesty ležící peněženky.

Tomáš si sáhl do kapsy: měl pár drobáků peněz a sušenku. Co kdyby si vzal peněženku – nikdo by to nezjistil. Ale něco ho zarazilo.

Po návratu z výpravy se zastavili v městečku. Tomáš peněženku odevzdal na místním obecním úřadě. Ukázalo se, že jsou v ní nejen peníze, ale i doklady. Stačil jeden telefonát do blízkého kempu, aby se zjistilo, že majitel peněženky v něm bydlí až do čtvrtka. Peněženka se tak vrátila ke svému majiteli.